druhé...

Vždy druhé, nebo jaké housle hraji?

Emoce druhých znějí u podlahy.

 

Až poslední volbou ty moje že jsou 

Proč - Že tolik toho unesou?

 

Tiše klopítají tmou myslí mé 

co nesou si nikdo nevšimne.

Ale jdou, a jednou se vrátí tou tmou.

 

Že prý to nejde - babské tlachy 

ano že jsem prostě plachý 

Že pláč je a vidět není 

a život jak bdělé snění,  teče. 

 

Uvnitř houslí, i v strunách křeče.

Jděte jsou ty hezké dny

V tichu housle uhnily, a přece znějí dál 

 

Však, však nezní jako si tvůrce přál 

proč v nich chybu udělal?

Kazové housle pod bradu přikládal 

a loudil tóny libé 

 

V komoře tiše futrál hnije 

tiká zvolna čas 

Usedá a mění se v prach 

Tiše, prach padá a zní tóny tklivé