ostrost tvýho dnešního pláče

Nenavidím šero, páč v šeru nikdy nic nevidím i přesto že mám dvě dioptrie..

malej ohnivej nedopalek cigarety už třetí dnešní den,

jedeme dál je pondělí

a ty ses stihla už dvakrát naštvat

na zemi leží dva podpatky s botou, takový krpály nosí jeho nová žena

kdybys tolik nekřičela mami, třeba by se ti důstojnost nevypařila někam daleko

ozýval se odněkud z dálky dětskej pláč a já se podívala z okna,

byl celkem hezkej letní den a jako bych tam viděla stát sebe asi šestiletou holku, co brečí

chtělo se mi zapnout rádio, abych nic neslyšela, ale sesterská povinnost zvítězila

mechanicky jsem se zvedla a odnesla to křičící dítě do auta pořád jenom křičela a chtěla jeho ne jí

na tváři morký teplý slzy a pořád dokola opakovat tu stupidní mantru všechno bude dobrý..

už nikdy nebudeš věřit chlapům a nebudeš vědět proč, budeš se bát zamilovat a nebudeš vědět proč, páč tenhle den si beztak nebudeš pamatovat vědomě..