přátelství..

přátelství..

Někdy zbývá poslední minuta, než se někdo zastřelí.
Otevíráte srdce, natahujete ruce, ejhle, na dveřích je zámek.
Křičíte přez dveře: ,, nedělej to,,.
Však vaše slova ztrácí se v jezkini myšlenek.
Slyšíte ránu, ,,Bum,,.
Snažíte se rozbít zámek, plašíte a chcete se nutně dostat dovnitř.
Nejde to.
Toprve, když poslední kapka krve z těla vyteče, podaří se vám dostat se do dveří, je pozdě.
Visíte jen bezvládné tělo v kaluži krve.
Vidíte duši, odcházející kamsi.
Cítíte takovou bolest, neboť toto bezvládné tělo býval kdysi váš přítel.
Křičíte do němoty, myslíte, že se vám srdce rozkočí, že pukne.
Obviňujete se z toho, že jste ho nezachránil a že jste nedokázal rozbít zámek včas.
Jste omámen žalem, nechce se vám žít, ale i přez nejhlubší žal nedokážete zamknout dveře a postavit tak i své přátele do téže situace.
Nežijete, živoříte a snažíte se přežít, stále se vám vrací žal.
Přátelé se vám pokouší pomoci, ale tělo už navždy zůstane nehybné.
Tak jsi právě ztratil dar, tím darem byl přítel.
A právě přátel bychom si měli vážit DOKUD TU JSOU, neboť nikdy nevíme, co se může stát.
Autor Rozdrcená duše., 09.05.2014
Přečteno 378x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

závěr je pěkný. Kdyby to bylo psáno trochu jiným stylem, může z toho být dobrá a možná celkem aktuální úvaha...

09.05.2014 08:38:42 | Robin Marnolli

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí