Dobrou noc

Je 3:45 ráno a já nejsem skřivan. Proto právě vypínám počítač. Chvilku ještě sedím. Zahledím se do tmy vedlejšího pokoje a v nočním tichu popustím svoje myšlenky.
Právě před pár dny mi byl objeven liter. Nevím, jestli jsem tu správně. Nemám žádné psavé ambice, ale ráda si počtu trochu toho lidství. Tak si tu klikám, otevírám, objevuji, čtu a přemýšlím.
Poprvé jsem se docela ztratila. Teď už si tu však tolik ztracená nepřipadám. Najednou cítím tu známou vůni. Ano! Tvá slova mi pořád chutnají. Možná ještě o maličko víc.
Obrazovka je už dávno černá. Je na čase jít spát. A tak ulehám do postele, kterou mi zahřívá můj nejmladší. Jenže nějak mi nejde usnout. Zebou mě nohy a po všech těch slovech mi nechce vypnout mozek. Tak se ještě víc přitisknu na to moje malé teplíčko a soustředím se na pravidelné oddechování za zády. Sladím dech a rázem je po myšlenkách.