30.3.2015

Dneska ´sem byla po třech tejdnech ve škole a musim říct, že na to, abych se zařadila do normálního chodu, opravdu nejsem zralá. Byla ´sem tam jen na jednu hodinu a na jednu zkouškovou písemku, ale motala se mi hlava a sem totál připitomělá. Sem ráda, že už sem doma :) Teď na vlastní kůži pociťuju, že nejdůležitější ze všeho je mít hlavně trpělivost.  Nejzrádnější na bipolárce je, že když příde pár dobrejch dnů, člověk má pocit, že už je zdravej a může fungovat, jako dřív. To je ale fakt pěkná kravina. Už se ale srovnávám s myšlenkou, že zkrátka bude chvilku trvat, než se mi v hlavě něco přehodí (představuju si to jako výhybku:)) a začnu žít zas normálně. A to, že holt budu muset brát nejspíš celej život pilule, z toho se nezbláznim, nejsem první ani poslední, hlavně aby zabraly :)

Jinak si sem vědomá toho, že moje příspěvky zatim nemaj žádnou valnou literární hodnotu a doufám, že se budu časem zlepšovat. Teďka je pro mě ale vážně sakra důležitý se každej den vypsat z toho, co cejtim a jak mi je a cejtit nějakou zpětnou vazbu- kladnou nebo zápornou, to je jedno.

Mějte se hezy a ať dneska moc nezmoknete! :)