PŘÍBĚH O ZÁŽITKU Z KLINICKÉ SMRTI

Anotace: Není

Jsem věřící křesťan ale věřím i v příběhy, zážitky z klinické smrti.
Sám jsem nic takového nezažil, ale s několika lidmi jsem o těchto prožitcích osobně mluvil.
Lidé se o smrti neradi baví, ale mě to problém nedělá, jelikož jsem přesvědčen, že smrtí nic nekončí.
Tak tedy ten příběh.
S manželkou jsme si byli vyhlédnout sedací soupravu a kousek od ní stála přijemná prodavačka, tak kolem padesátky.Už opravdu ani sám nevím, jak jsme se k tomuto tématu dostali, ale dostali.
Když paní zjistila můj upřímný zájem o její příběh, tak spustila.
Od samého začátku jejího vyprávění jsem věděl, že to co říká, považuje za pravdu.
Jednoho dne si prý koupila své vysněné lakovky a po příchodu domů si je obula a sedla si na postel.
Byla velmi spokojená a v sedě se na ně v klidu dívala.Náhle však cítila, jako by se od svých vysněných lodiček pomalu vzdalovala a vzdalovala.
Nakonec uviděla celé své tělo jak leží na posteli.Tenkrát prý měla srdeční příhodu.
Velmi se tomu podivila a dokonce jí i napadlo, že když si konečně ušetřila na tyhle pěkné lodičky, tak z toho nakonec nic nebude.Tak mi to alespoň vyprávěla.

Cítila naprostý klid, její tělo se dále od ní vzdalovalo, a ona jako by vlétla do tunelu ve kterém jí po všech stranách ovívalo něco jako jemné, nádherně barevné hedvábí.
Vše bylo velmi klidné a překrásné.Nádherné světlo a naprostý klid.
Pak už se probrala opět ve svém těle jak leží na zádech.
S velkým zaujetím jsem jí naslouchal a od samého začátku jejího vyprávění jsem toto bral jako pravdu, která se v podobné verzi jak já pevně věřím, jednou ukáže i nám.
Tato paní byla nevěřící a nikdy nečetla nic o zážitcích z klinické smrti.

Utekl cirka rok a mi se s manželkou opět vydali do stejného krámu.
Byl jsem rád, že jsem opět potkal onu dámu a vřele jsem jí pozdravil.Ihned mě také poznala a já se jí tehdy zeptal jak se má.
Tehdy mi stručně a v naprostém klidu řekla, že jí nedavno zemřel bratr, kterého měla velmi ráda.
Ano, to je smutné, přijměte upřímnou soustrast.A ona na to.
Víte já svého bratra měla velmi ráda, ale strach o něj nemám, jelikož on byl hodný člověk a já vím, že tam co je, je krásně.

Co na to říci, snad jen to, že mě to opět utvrdilo v to, že smrtí nic nekončí.