VŠE JEDNOU KONČÍ

Anotace: Střípky z mého deníku ....ten den, kdy jsi odešla

STŘÍPKY Z MÉHO DENÍKU????
Noc , 1.9.2020

VŠE JEDNOU KONČÍ….????

Je téměř půlnoc a já vím, že dnešní noc spánek nepřijde…
Strávili jsme s Tebou POSLEDNÍ ODPOLEDNE, to nejsmutnější, ale nebyla jsi sama, měla jsi nás tam všechny!

Víc jak půl hodiny jsem držela v ruce pero, koukala na tvou fotku a s nepopsatelnou bolestí v srdci začínám psát ta nejsmutnější slova do svého deníku…

Věděla jsem, že se Tvůj čas krátí, ale tajně jsem doufala, že spolu jako každý listopad oslavíme společně narozeniny, já 44 a ty krásných 89...nezvládla jsi to jen o pár týdnů a strašně to bolí!
Nevím jak o Tobě, moje nejdražší babičko, psát v minulém čase!

Ty jsi přece jistota mého dětství a najednou se vše rozpadá! Cítím hroznou lítost, bezmoc a prázdnotu… promítám si naše povídání dlouho do noci u starých fotek, jak já ty večery milovala! Vyprávěla jsi mi životní příběhy tvých rodičů a prarodičů, vyprávěla jsi mi o dědovi, kterého jsem nepoznala… díky těm našim společným večerům mám pocit, že je všechny znám, že nejsou jen fotka na náhrobním kameni s datem narození a úmrtí. Dala jsi mi nejen krásné dětství, ale v dospělosti jsem od tebe dostala veliký poklad. Znám díky Tobě své kořeny, znám životy svých předků, znám TEBE nejen jako babičku, ale i jako malou holčičku, znám Tě jako mladou krásnou slečnu, která měla své sny. Znám z vyprávění tvůj život do té doby, než jsi byla mou babičkou a o to víc si vážím každé chvíle prožité s Tebou! Díky tobě budou znát i moje děti tvůj život a životy tvých blízkých ,díky tobě budeš žít i ty v našich vzpomínkách a vzpomínkách mých dětí.

Nemůžu vůbec psát, tečou mi slzy, vytahala jsem tady krabici starých fotek, které jsi mi darovala, spousta z nich je zezadu popsaná mým dětským písmem...jedu si koupit cigarety (jo babičko, já vím, už skoro 3 roky nekouřím normální cigára, ale dnes na to kašlu) , stejně neusnu, potřebuju na vzduch a pak budu pokračovat v psaní, musím ti toho ještě tolik říct!

Tak jsem tu zpátky u tebe, budou dvě ráno, snažím se nemyslet na ty strašné bolesti a utrpení, které jsi na svém konci musela prožít….na bezmoc,kterou jsme všichni cítili, když jsme tam byli s Tebou a přesto ti nedokázali ve tvém utrpení pomoci. Říkám si, kolik člověk vydrží, než opravdu odejde a jediné, co je malou útěchou v téhle chvíli, že už tě nic nebolí.

Ráno zavolám panu faráři a řeknu mu, že chci rozloučení s Tebou přečíst v kostele sama.
Nevím, jestli to zvládnu, ale dlužím ti to za vše dobré a je to poslední, co pro Tebe můžu udělat.

A než začnu psát svá poslední slova pro Tebe, chci ti ještě říct, babičko, jednu věc… ty tmavě modré šaty, které sis vybrala na svou poslední cestu, ti MOC sluší ! Vím, že jsi vždy chtěla být krásná a upravená a babičko, oblékla jsem ti i tu bílou spodničku, pamatuju si, jak jsi říkala, že dáma má vždy spodničku a dali jsme Ti i tvůj růženec a všechny obrázky svatých, které sis vybrala a tu modlitbu, kterou Ti napsala teta Ludmila, jsme Ti s Vašíkem napsali na parte.
Je taky krásné, mamka s Fandou Ti vybrali s kopretinami, máš je ráda.

Tak jo, babičko, tahle slova ti budu číst v pátek v kostele. Neboj se, budeme tam všichni s Tebou!

_____________________________________________
ROZLOUČENÍ S BABIČKOU

Naše nejdražší maminka, babička a prababička Zdeňka Pechová se narodila 17.11.1931 a téměř celý dlouhý život prožila ve svém milovaném rodném Milíčově, kde potkala i svou životní lásku Františka. Prožili spolu téměř čtvrt století, vychovali společně 5 dětí -Petra, Marii, Zdeňka, Františka a Pavla. Starali se spolu o hospodářství do doby, než František předčasně zemřel a Zdeňka(babička) zůstala na vše sama.
A v této těžké chvíli jste tu byly vy, její drahé děti.
Stáli jste všichni při sobě a pomohli ji tuto nelehkou chvíli překonat!

Neměla jednoduchý život, ale i přes všechny své útrapy si nikdy na nic nestěžovala a vždy rozdávala jen radost a lásku.
Jak šel čas, její rodina se rozrostla z pěti dětí na 9 vnoučat a 12 pravnoučat a jen díky babičce celá léta zůstává široká rodina pohromadě, ona byla tím hlavním spojením nás všech, co jí milovali!

Když jsem byla malá a i později, psala jsem Ti dopisy...dnes Ti píšu poslední, drahá babičko!
S velikou bolestí v srdci, ale i s úsměvem na tváři při vzpomínkách, které nám zůstanou navždy.

Ten poslední dopis, drahá babičko, je poděkování Tobě od nás- všech Tvých vnoučat- Jany, Pavla, Petra, Renatky, Vašíka, Katky, Evičky, Markétky a Zdenečka!
Nikdy nezapomeneme na krásné prázdniny s Tebou, na bezstarostná léta her a tvé trpělivosti a lásky ke každému z nás. I když už máme všichni své životy a rodiny, Ty pro nás vždy zůstaneš obrazem dokonalé milující babičky, kterou si přejí všechny děti a nás 9 mělo veliké štěstí, že jsme ji měli!
Co jsme se tě nazlobili !!! Utíkali jsme ti k rybníku, vykopali nezralý brambory z políčka, lezli oknem v sednici na palouk, prali se mezi sebou, schovávali se ti na půdu, protože nám připadala tajemná...tajně jsme lezli do Josífkovny, protože tam v našich dětských očích byla spousta pokladů...a ty jsi nám mezitím vařila dobroty, které jsme si navymýšleli, pekla ty nejlepší buchty a večer jsi nás s láskou uložila do cimry, kde hořel piliňák, přikryla nás těmi obrovskými duchnami a zpívala a četla pohádky..
Vždy jsi byla hodná, laskavá a pokaždé, když přijeli naše rodiče a ptali se, jestli jsme nezlobili, jen jsi odpověděla ,, Byli moc hodný “
Nikdy jsi na nás nežalovala :-) a my ti nikdy nebudeme moci dost poděkovat za tvou lásku a krásná léta prázdnin, ale navždy ty roky zůstanou v našich 9 srdcích, babičko!

Teď přišel čas se rozloučit a i když nás to všechny nesmírně bolí, utěšuji se myšlenkou, že je to téměř přesně na den 45 let co odešel tvůj milovaný muž František a Ty odcházíš za ním…

Jednou mi jedna teta ve vsi řekla ,,Tvoje babička s dědou byli krásný pár, všichni na nich mohli oči nechat, když běhali zamilovaní ruku v ruce po loukách nad vesnicí“ a když jsem se babičky na dědu zeptala, jen se usmála a řekla ,,holka to je tak dávno, že už to snad ani není pravda“

Tak ti naše nejdražší MAMINKO, BABIČKO,PRABABIČKO přejeme, abys se opět setkala se svým mužem a ruku v ruce jste zase byli spolu, ať je to kdekoliv…

MÁME TĚ V SRDCI NAVŽDY, TVÁ MILUJÍCÍ RODINA.
______________________________________________

Babičko teď půjdu zkusit spát… myslím na Tebe, na to, že jsi tam někde úplně sama, ale už jen chvíli a budeš s dědou!
A moc tě prosím, až s ním budeš, vyprávěj mu o nás!
Pověz mu vše na co si vzpomeneš o vašich vnoučatech a pravnoučatech.
On nedostal tu šanci nás zažít a poznat, ale teď tam bude mít Tebe a ty mu řekni všechno o našich životech a my na oplátku budeme našim vnoučatům a pravnoučatům vyprávět o Tobě, tvém životě, o tvých rodičích, budete s námi navždy! Vašík s Kačenkou budou jednou vyprávět svým vnoučatům o tom, jak jejich babička trávila své dětství na Vysočině v krásné vesničce jménem Milíčov...

Kořeny jsou důležité, učím to i své děti! Je důležité vyprávět těm nejmenším o jejich rodině...

KÉŽ BYCH JEŠTĚ JEDNOU MOHLA SLYŠET TVŮJ HLAS A CÍTIT TVÉ POHLAZENÍ,

ALE VŠE JEDNOU KONČÍ….????