Návštěvnost
tohle není platný výběr
tohle není platný výběr
Nechtěl ses mi zdát.
Vrátila jsem stromům jablka a oni přiletěli.
Ptáci v jarmulkách.
Ňadra kopců jsou na svém místě tam i tam
mlha těhotná větrem: v lebečním švu převládají kosi /a cumel/
přikládám stetoskop
srdce se zvětšuje postupně zaplní hrudní dutinu
přikládám stetoskop a slyším ozvy: dým voní po bramborové nati
voní po tikotu ručiček kuchyňských hodin /je tam smích/a ty/
----
Všimla jste si, zadýchává se? Nosím ji už dlouho na rukou. Barunko?
----------------------------------------------------------------------------
Slyším ji tmu a tmu
dveře spánku zavrzají přes vrátka podvědomí
chodí po zahradě bez černých klapek klavíru krade bílým hrdlům hlas
je únor
kuna krmí mladé u nor
pod střechou stodoly kde tma tolik nebolí
v napajedlu z litiny plave odraz nevinných
hned vedle vyvržených kostí
/pod střechou stodoly /jsi sám/tak jako pravidla moštárny/nechtěl ses mi zdát/vrátila jsem stromům jablka a oni přiletěli/ptáci v jarmulkách/
refrén:
kuna krmí mladé
morčata šla do nebe
budou čekat na tebe
ve tmě co tě vykolí
dýcháš cizí soukolí
dýcháš pořezaný dech
teče po rukou teče po zádech je těžký a nejde smýt
bolí mě můj syn
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskNádhera..milá Palms :-)
12.02.2024 15:52:00 | Ondra
Vidíš, a já ti věřím;-)
07.02.2024 06:24:08 | Žluťák
Já někdy ani sama sobě, ale tady klidně věř. :o)
11.02.2024 16:54:03 | palms
Stane se, a báseň připluje v pravý čas. Potkám se díky ní s "paralelními světy". Jen výjimeční autoři toto umí překlopit do slov, a přetavit odžité do poezie.
Ráda opět čtu, na nicku nezáleží.
07.02.2024 00:42:40 | Vivien
Kdysi jsem byla holka, bylo léto a byla na náměstí v Bruntále. Se spolužáky z internátu. Pak se objevila ta cikánka. Chtěla moji dlaň. Nechtěla jsem ji podat. Ale chtěla jenom mně. Řekla mi, že budu mít tři děti. A ten prostřední, že mi umře. Řekla mi proč. Ale já to nechtěla slyšet. Nechtěla jsem žádné tři děti. Tak jako moje babičky. Řekla si, že budu mít dvě a žádné prostřední nebude. Vymazala jsem to z paměti. Ale ve čtyřiceti třech letech se mi narodilo třetí dítě.
07.02.2024 01:18:28 | palms
Bože můj, někdy zůstávám na pochybách sama se sebou, když nemohu ani tušit. A čtu a mysl mě vede. Z kartářek apod. mám respekt. Už jen to, zda bych tu její "prognózu" dokázala vymazat. Je to nepřenositelné vnímání a tedy respekt i autorce.
07.02.2024 01:29:44 | Vivien
Já nemám respekt z nikoho. Kdysi jsem měla lítost. Ale tou nikomu nepomůžeš. Jenom ublíží. Když jsem vešla se svačinkou, milovaly salát a zelné košťály, tak jsem uviděla Číperku. Ležela a z nosu jí tekla krev. Byla to rozetka, taková načepýřená a pořád mi utíkala. Smály jsme se spolu. Kikina nikde. Sáhla do domečku. Prolezla jsem po kolenou celý uzavřený prostor. Pak zahradu. Ježek mezi tím vším vypil vodu z misky, až do dna. Probudil se. Podala mu kočičí granule a dětské piškoty. Vylezla po žebříku nahoru pod střechu. Už jsem věděla. Výkaly, zbytky, mrtvá myš. Tma. Vím, že má mladé. Udělala bych to samo.
07.02.2024 01:58:56 | palms