Bez příčiny

 

 

 

Bez příčiny

 

..já vlastně o tobě vím strašně málo

a tohle máme vzájemné...

Navenek dva cizí lidé, 

co se  znali, a pak zapomněli, 

to když jim bylo ještě - náct.

A ...najednou je všechno jinak.

Umíme se rozpomenout a až teď,

jako by naše "kdysi" dávalo smysl. 

Líbí se mi obyčejnost tvých představ, 

třeba ta s tím hrnkem čaje,

když jsem se naposledy sprchovala,

stejně jako se tobě líbí

každý z mých úsměvů,

kterých za den umím rozdat mraky.

I přes všechno to pomyslně krásné, 

jsme si stále doopravdy cizí.

Jsem já,  jsi ty a oba se snažíme

dát novou šanci něčemu, 

co ani jeden neumíme

nebo nechceme pojmenovat. 

A jen tou pouhou obyčejností,

kterou už dnes naštěstí

umíme vnímat a vážit si jí,

taháme esa z rukávů v domnění, 

že nic se neděje bez příčiny...

Někdy se o nás bojím, 

co tohle všechno přinese. 

Jsi chlap, a tak nás chraň.

Tady se s Bohem

vážně nedá počítat.