Bez brýlí neslyším

já možná se jen pletu, my nejsme o nic více 

než pouhé zrnko písku a zhaslé stará svíce

ty děláš díru v plotě a chytlas malou třísku

jsi stále mladé kotě, však hlídáš si svou misku

a zbylá vůně mléka, mou bradou dolů stéká

v poslední pocit jemný, tajemná mysl ženy

topím se na dně tůně, půl roku hřích jsem tropil

proto nám láska stůně

bez brýlí slyším život, řve zřetelně a ostře

i když jsem malý pivo, chutná líp, když se prostře

tak barevně a zrale, mi zní teď lidské hlasy

část bude s námi stále, byť šednou naše vlasy

já v naivní své víře, že čas je prostor v čase

v němž budu stále šířen, teď slzy znějí v hlase

teď a......

a už ne