Pipinky - 3. kapitola

3. kapitola

Chat Evelíny a Báry

25.11.2011

            Bára: Čauky, už máme osm centimetrů a vypadá to na kluka.

            Evelína: Tak to bude mít Tomáš radost, že se mu podařil kluk.

           Bára: To jo, ale hlavně ať je zdravý. Už mám i plno oblečení na malého. Všichni mi něco dávají. Sranda. Hej a jak to dopadlo minule, jak jsem odjela, mluvili jste o tom?

           Evelína: Čekala jsem ho, ale nakonec jsem usnula. Pak slyším, že někdo jde. V jednu ráno. Ochlasta jeden. Tak jsem mu vlepila facku. Jsem se neudržela.

          Bára: Husté.

          Evelína: Ráno jsem se šla projít, tak mi volal. Mě hledal, když jsem nebyla doma.

          Bára: Oni nesmí lajdat. To je na houby, když baba čeká doma a chlap si někde užívá. To by tak nemělo být. Jinak ještě co Sofie? Se mi neozvala už sto let. Nevím, jestli té holce mám vůbec napsat.

          Evelína: Já o ní taky nic nevím.

          Bára: Pěkně na nás kašle.

          Evelína: No jo, zamilovaná.

          Bára: Doufejme, že šťastně.

24.1.2012

            Bára: Včera jsme byli s Tomem na ultrazvuku, takže pohodka. Až na tu hádku předtím, ale aspoň jsem neměla nízký tlak. Když se podívám na bráchu, že nemá žádné starosti, může si dělat, co chce a tak, tak si říkám, že jsem fakt byla hloupá a mohla jsem počkat, ale na druhou stranu jsem to tak chtěla. Těším se.

            Evelína: Kvůli čemu scéna?

            Bára: Že jedu zase za vámi do města. Víš jak. On nemá rád velká města. Jako kdyby to bylo extra oproti vesnici.

7.2.2012

            Bára: Hej, Sofi se asi rozešla s tím Štěpánem. Nejsou ve vztahu, jsem četla. Jsem si myslela, že jí to dlouho nebude bavit.

            Evelína: Fakt? A to se před měsícem vrátili z dovolené. Kde to byli? V Dominikánské republice? Musíme zjistit více, až dorazí do kina.

            Bára: Ale podle popisu, jestli nedostala kopačky ona. Vypadá to, jako by se ani nechtěla rozcházet, pokud to není zase takové chvilkové, protože co jsem si s ní psala, tak on byl naštvaný, že s ní tančil někdo na plese. Nebo šla sama na ten ples. Nevím.

8.2.2012

            Bára: Tak jak po včerejšku? Dojela jsem domů z kina a samozřejmě výčitky, v čem jsem to šla, co to mám za silonky.

            Evelína: Ne? To je jak u nás. Mluvíš mi z duše. Že jako pěkné, ale už mě v nich nikdy nechce vidět.  Ale kdyby je měla jiná, tak to víš, že se za ní ohlédne. Takže jsme skončili zase u hádky. Jsem čím dál častěji protivnější a nejhorší je, že Jáchym už má stálé místo, takže bych měla být ráda. Jako já jsem ráda, ale jak jsem pořád doma, tak se na něj těším, ale pak to stejně pokaždé skončí hádkou.

            Bára: To tak je, jak jste spolu už tak dlouho. My jsme si taky nedávno museli zase všechno pěkně vysvětlovat. Na rozchod to bylo. Nebylo to o té situaci, ale o tom, jak to každý vnímá jinak. Víš co, taky jsem doma. Jedině kam chodím, je mamka. Nikdy si tady nenajdu kamarádky. Byli jsme na plese. Tom tam dělal barmana, tak přišel domů až v šest ráno. A pak mi jen tak v pátek oznámil, že jde na oslavu kamaráda, kde bude zase chlastat. Bylo mi jedno, že pijou, ale nesnáším, když tvrdí, že jdou sami a ty potom vidíš fotky, jak tam jsou i baby jiných chlapů, a ty sedíš doma. Takže jsem zjistila, že žárlím na kámoše, se kterými Tom tráví málem více času, než se mnou. A taky to, že mě nepřivede mezi přátele, ale vím proč. Jeho kamarádi po mě vyjíždějí jak po uzeným, a to ho štve. Museli jsme si to všechno vyříkat, ale on mě doma schovává jako drahý kamínek. Je fakt, že mi sám řekl, že jsem jiná než ostatní. Že ony často sedí s nimi a pijou a já v tom zábavu nevidím. Tak v tom jsem jiná, a proto si mě vybral, jenže někdy ho podezřívám, jestli nemá jinou. Někdy se prostě chová divně a já dělám ukvapené názory.

            Evelína: Já taky žárlím, ale spíše to ani není žárlení. Ani nevím, co to je. Jak ty říkáš, kamarádi. Například včera jsme seděli na gauči a on se jen tak z ničeho nic zvedl k počítači a začal si psát s Erikem. Psali si hodinu, mě nechal sedět na gauči a tu hodinu mi neřekl ani slovo. Pak jen přišel, dal mi pusu a zeptal se mě, proč se tvářím tak naštvaně. Ale já vím, proč to tak je. Není to jako kdysi, kdy jsme si všechno říkali ve škole. Teď to dusíme v sobě a nemáme si o tom s kým popovídat.

            Bára: Chápu. Další věc je kouření. Sám mi řekl, že to dělá v podstatě kvůli tomu, že v práci kouří všichni. Já mu řekla, že mi to vadí a s malým to tak nechci, tak že si koupí tu elektronickou. Leze to šíleně do peněz. Měsíčně skoro tisícovka.

            Evelína: Jestli si pamatuješ, taky jsem kvůli kouření dost brečela. Naštěstí s tím Jáchym od září skončil, protože prostě ty kamarády tady už nemá. A už s tím snad ani nezačne. Takže vím, jak tě to štve. A taky to dělal kvůli klukům. Jeho ego by to nepřeneslo, kdyby přestal kvůli ženské.

            Bára: Mě neštve možná ani to, že kouří, spíš, že to neomezí kvůli mně. Pořád jsou pro něho víc kamarádi, chápeš.

            Evelína: Chápu, ale nevím, co víc ti mám k tomu říct.

            Bára: Je to hnusná frajeřina a je mi z toho zle, že i ten můj patří mezi ty blbečky, kteří se nechají unést. Neřeknu jednou za čas, ale takhle. Z té oslavy mu říkám, přijď v normální čas, třeba kolem druhé max. On přijde v půl páté ráno. Jako toto je mazec. Výmluvy typu: Honza tam usnul, čekal jsem, až ho odvezou, měl jsem klíče, musel jsem zamknout, je to letos, příští rok nepůjdu. Tomáš mi volal před dvěma hodinami, že pojede domů, co je třeba koupit. Jsou dvě hodiny pryč. Volám mu, nebere to. Pokaždé, když něco řekne, je to jinak. Ještě mi nebere telefon, co si chceš o tom myslet?

            Evelína: No radši nemysli na nic a nedělej ukvapené závěry. Pak jsi za hysterku.

            Bára: Víš co, já uvažuju třeba i nad tím, že se vdávat fakticky nebudu. Já si ho nevezmu. Miluju ho, to on ví, ale svatba?

            Evelína: Tak pokud ti to nevadí, že se nevdáš, tak proč ne.

            Bára: Víš co, pořád mi to nebere. Můžeš mi vysvětlit jak to, že jednou ten mobil slyší a jindy zase ne? Já mu totálně přestávám věřit.

            Evelína: Tak třeba nakupuje a neslyší to. Přece by tě nepodváděl.

            Bára: A jak to můžeš vědět? Víš co, já mám někdy pocit, že žiju s úplně jiným Tomášem než kdysi. Víš jak, cítím se hrozně, těhotná. Třeba už nejsem tak přitažlivá, a tak mu hrábne v hlavě a nenaděláš nic.

            Evelína: Já vím, ale přece by neudělal takovou blbost.

            Bára: Teď volal, že zůstal déle v práci a už nevolal, protože neměl čas.

27.3.2012

            Bára: Jsem tu, jsi tu? Kdy se můžu stavit?

            Evelína: Hele, přijet můžeš kdykoli. Stejně s tebou potřebuji něco probrat. Tak se drž.

            Bára: No sedím.

            Evelína: Jáchym včera něco plácnul, že už má práci, tak že už do toho můžeme jít.

            Bára: A?

            Evelína: No co a? Já nevím, co mám dělat? Nějak jsem se smířila s tím, že svatbu necháme za dva roky a on tohle. Pak jsem se ho ale zeptala, jestli to myslel vážně, tak že se mám nechat překvapit.

            Bára: Jéééé. Já bych brala překvápko.

            Evelína: Nemám na to vůbec tolik času, co jsem chtěla. Ale než se rozhoupe. Když se ho zeptám přímo, tak se naštve, že to zase plánuju a ještě nejsem požádaná o ruku.

            Bára: Já být vámi, ani se do svatby nehrnu. Škoda peněz. Tom si bere půjčku. Kupujeme auto a věci do bytu. Svatbu zatím neřešíme. Nechám se překvapit, jestli ho někdy napadne požádat mě o roku. Dítě nemusíš čekat po svatbě.

            Evelína: No jo, vy čekáte mimčo, tak je jasné, že neřešíte svatbu a dáváte peníze do bydlení. My mimčo neřešíme. Já svatbu určitě chci před dítětem. Ale teď mám z toho strach. A znáš ho. S Jáchymem se nedá bavit vážně. On si ze všeho dělá srandu.

            Bára: No jo, ale tak chceš malé. Teď musíš prášky vysadit. Než se to povede, jestli se to povede. Není to taková sranda. A za dva roky může být už to mimčo. Pokud má práci, budou peníze, nebude chtít čekat dlouho.

            Evelína: No právě. Pak by toho bylo moc. A kdy ses chtěla stavit?

            Bára: Až mi dojdou prachy. Měla jsem teď problém s nemocenskou.  

29.3.2012

          Evelína: Čauky, tak Jáchym říkal, že chce mít na to taky čas, tak že bychom to mohli udělat příští rok. Jáchym se ptá, jestli jde Tom taky na koncert, že bychom pak mohli někde sednout.

          Bára: Nejspíš ne.

          Evelína: Jak to?

          Bára: No jenom, když tam bude bývalý, že půjde se mnou a rozbije mu hubu. Mu je dlužný. A když bychom jeli, tak stejně asi autem. Už ho máme. Ale zase by si chtěl vypít, tak nevím.

          Evelína: Jáchym by byl rád, kdyby jel. Když nepojede, tak asi taky nepůjde. A právě musíme říct Helen, ať nám rezervuje lístky. Jinak mám brigádu aspoň během školy. Budu uklízet pokoje.

          Bára: Tak to máš dobré. Jinak Sofie je zpátky se Štěpánem. A dneska budu mít novou pračku. Zítra jedu pro skříně a pohovku. A pak vás pozvu k nám.

          Evelína: Fakt? Tak vidíš, jak se to vše plní. Sofi je zpátky mezi námi starými.

          Bára: Chtěla právě o tom pokecat, tak tam jedu.

          Evelína: Dobře, tak jí pozdrav. Já musím do práce.

30.3.2012

            Evelína: Tak nakonec po koncertě nemůžu. Musím pak ještě do práce. Chtěla jsem s vámi posedět a pokecat. Musíme domluvit pak jiný termín.

            Bára: Jé, no vidíš. Tak to se pak domluvíme ještě na jiný sraz. Ale jako určo. Já pak posedím s Helen. Ona si chce pokecat. Rozešla se s Jindrou, tak chce hodně povykládat. Tak zatím. Jinak čekáme klučinu.

            Evelína: Ty jo, tolik novinek. Tak pak Helen podrav a napiš, co se stalo. A gratuluji ke klukovi.

            Bára: Tak víš jak, s Jindrou to je pořád dokola. Jsou spolu hodně dlouho. Nemají žádný závazek, takže je nic tak vehementně u sebe nedrží. Mají kolem sebe jeden jak druhý spoustu jiných lidí. A ještě po tom, co se stalo před rokem. Už tak, že to překonali. Ale prý začal kamarádit s nějakou holkou, ona ho Helen teda přebrala, když jí v baru políbil. Ona je křesťanka, tak že to hned dala na stránky, že je zadaná. Tak se Helen přestěhovala zatím ke kamarádce na byt.