Točí se, svíjí a navíjí
Vydržet dýl, víc a víc
Zkrácený čas zvolna ubíjí
Bledne světlou, jas svic.
Mizí pak tlakem vnímání
Radost taví se v netečnost
Potřebu nahradí zbytečnost
Kam stlačit dá se duše.
Díra černá kde světlo bylo
slunce samo se pohltilo.
Vybuchne jednou jak jasný bod
zahubí ty, co nepřály mu zrod
V plamenech jasu i nenávisti
co sebetrýzněním byla kvůli nim.
Nezbude po nich ani popel
ani věčný ten jejich stín.