Nepřítel odchází

Oj sestrojil strom bez větví na břehu řeky jejíž jeden břeh k zemi nedolehl
sestava v učení mimikry přitížila projektu na dně dostupných měst z krabic
dvě nohy tři nohy tři ruce dvě hlavy jedna hlavní
na ten strom zavěsil ganimen lucerny

a i když se zdálo že nesvítí
žhnuly nenápadným rudým pohledem
který bylo vidět jen z nevzdálenosti

na hromadě opracovaných kamenů seděla řeka
a na měsíci mezitím seděl bůh větví u krasohledu

alahijo eua ijahijo

ženská k přechodu pro chodce
metafor
zalesníčenež
nedolehl
r je zacementován navždy v poloze
zavřeno
přípusť
odepřen přístup k vlastním mezerám

dobrý den to jsem já
podejte mi ruku ničeho se nebojte
už bude jen dobře
to z vás odchází ten
který používal vaši pozici
postavíte se zase na vlastní nohy
kdyby

na banánových listech
nehráli beethovena
po západu druhého slunce
z těch tří
komínů
všecko bude patřit
jen tobě
au
už nebolí


Vstával jsem s ranním čajem ale bez placky
knoflíkové oči
kapesníček
flíček
nedívej se tak na mě
kamaráde
co jsme si navařili
to nám sežerou