Jarní 54. Ledy. Poslední dotek. #

mé jméno už vůbec nic neznamená
dívám se v koupelně do své prázdné tváře
vůbec mě nevidíš a já tě nepoznávám
má duše je lapena v srdcích které už netlučou
a ty se procházíš časem dál
vše co jsem kdy chtěl mě minulo
a jako léto jsou všechny cesty dávno zahaleny podzimem
tím
který nikam nevede


a tak se snažím volat nás o pomoc i když vím
že mě nikdo z nás nevidí
není na světě víc než smět ti hledět zase do tváře
díváš se mi do očí a zároveň mizíš nenávratně pod hladinou


a svět ve kterém jsme spolu všechno přežili
se rozpadá