První nádech

První nádech

Měla jsem špatné sny.
Budila jsem se,
dokola a dokola,
s pocitem, že moje
ještě pořád vlhké
vlasy omotávají moje
obnažené tělo
jako liány, pevné provazy
smutku.

Z nebe padalo černé peří
a za ním padali ptáci,
oči jako skleněné korálky
jen už bez lesku.
I lidé padali,
jiní běželi
křičeli
hledali útěchu
a já hledala ji,
drobnou a bezbrannou
a nemohla jsem ji najít.

Co je horší, člověče?
Strach
nebo vina?

Probudila jsem se,
srdce bušilo zevnitř
do mříží žeber
dech se na chvíli někam ztratil.
Přemýšlela o tom snu,
o smrti
o beznaději.

Člověče, má vůbec nějaká smrt
smysl?
A život?

Pak o naději.
Příběh je můj,
jsem jeho bohem
s mocí ničit
s mocí tvořit.
A já ho stvořím tak,
aby nebyl zbytečný.
Žádné malé tělíčko
navěky spící v trávě.
Naděje,
lék proti strachu.

Co na tom, že už nespím...

A byl to ten den,
kdy se tráva zaleskla modrošedě,
slunce zářilo o trochu víc
do oranžova.
Den, kdy poprvé toho roku
byla v každém hlubokém nádechu
cítit zima.
Autor Descardea, 20.08.2020
Přečteno 278x
Tipy 12
Poslední tipující: mkinka, Now, piťura, Amonasr, jenommarie, Dreamy, šerý
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Sny mám též.tato báseň dobrá.

20.10.2022 19:54:40 | mkinka

Skvělé.

19.10.2020 09:16:10 | Now

myslím
že když umíráme
tak jdeme domů

20.09.2020 13:49:07 | piťura

Taky jsem si zapisovala sny..skáče mi vždy nějak " obraz v obraze" ráno se snažím zjistit souvislosti.
...
Tento se mi líbí a moc zvláštní ..jskoby odpovídal na mnoho otázek. Pěkné *ST;-)

20.08.2020 22:36:29 | jenommarie

Už ji dnes čtu poněkolikáté...

20.08.2020 22:30:52 | Dreamy

Zdatně napsaná poezie* Zamýšlená, až s ontologickými otázkami. Rád jsem přečetl.

20.08.2020 20:52:53 | šerý

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí