Kdyz chybí dotek těla,
pak v sklence září medovina.
V krku hladí jak pohled její,
zahřeje zvolna, bolavé, tuhé svaly.
Byť hladí, dotek nenahradí
Jsme sobě víc než kamarádi .
Sobě svěřit vše v klidu můžem
I medovinu spolu třeba jednou pít...
milé, v podzimním oparu jako když najdeš ...
29.09.2025 17:10:48 | Vivien
Ahojky Víc* jsem moc rád, za komentář. Moc rád Tě "vidím". Děkuji:0)
30.09.2025 04:27:40 | Protos1182
tahle báseň má v sobě něco moc hezkýho a to z ní úplně vyzařuje:-)*
18.09.2025 09:59:32 | cappuccinogirl