Kdyz chybí dotek těla,
pak v sklence září medovina.
V krku hladí jak pohled její,
zahřeje zvolna, bolavé, tuhé svaly.
Byť hladí, dotek nenahradí
Jsme sobě víc než kamarádi .
Sobě svěřit vše v klidu můžem
I medovinu spolu třeba jednou pít...
18.09.2025 09:59:32 cappuccinogirl
tahle báseň má v sobě něco moc hezkýho a to z ní úplně vyzařuje:-)*