realita

v početní převaze lidé se cítí tak jistě

jako když do dlaně uchopí ptáky svých strachů

a stisknou vší silou, dokud jim netečou slzy

odvaha nechybí, sám to víš moc dobře, brachu

jakmile se ale ocitnou v samotě sami

v ztemnělých uličkách prasečí zbabělé duše

plačtivě škemrají, k nebi se dívají chtivě

pro slzy nevidí, jak z výšky Bůh na ně fluše

vždycky jsou možnosti, jak řešit frapantní stavy

smát se a předtírat, že vlahé kapky jsou fajn

anebo pochopit, kdo se tu skiutečně baví

a že o tom, co se děje, nemáš ani šajn