Čímdál častěji tě potkávám na místech, na kterých tě nikdo nečeká.
V křesle u zubaře; v rukách lékárníka, pomáhajících staré paní
nasadit ošuntělý batoh – a nikdo najednou nikam nespěchá...
ve smutku listí, co popadalo a nestihlo zezlátnout;
v srsti spící kočky; v mém unaveném srdci...
Tam všude mě dojímáš k slzám něhou v bolesti,
tam všude mě dojímáš... svým nečekaným objetím.
Vitas Luckus
Čím dál se také zastavím a ptám se, kam se hnát, když kolem zelené listy válejí se na trávě, ač v plánu měly ve větru ještě vát.. srst spící kočky mne uklidnila, dík...:)
14.10.2025 05:44:37 | Olaf
mě teda právě nic nedojímá,
ale už to křeslo u zubaře vidím i ve snu
jenže nejsou prachy na mou hubu
a objímat bolestí se rozhodně nenechám,
ale ti unavenci srdcem jsou toho objímání určitě schopní,
já radši bolesti vládnu*
13.10.2025 21:58:25 | J's ..