Čímdál častěji tě potkávám na místech, na kterých tě nikdo nečeká.
V křesle u zubaře; v rukách lékárníka, pomáhajících staré paní
nasadit ošuntělý batoh – a nikdo najednou nikam nespěchá...
ve smutku listí, co popadalo a nestihlo zezlátnout;
v srsti spící kočky; v mém unaveném srdci...
Tam všude mě dojímáš k slzám něhou v bolesti,
tam všude mě dojímáš... svým nečekaným objetím.

Vitas Luckus
"Dřív než člověk začne hledat Boha, Bůh hledá člověka." (Svatý Jan od Kříže)
19.10.2025 16:20:14 | Tomáš Václav Pohořalý
znám tu větu, a je krásná... vždy si ale uvědomím, že jsem jej nehledala, byl/je se mnou stále... ale pravda je, že jsem se mu párkrát za život zatoulala:)
22.10.2025 19:47:19 | Sonador
A podzim slétá k nám, ze zvonic až k podestám. Vnukla jsi tišiny bytí.
19.10.2025 15:58:26 | Matahaja
Souzním moc... tohle je něco, co se nedá přenést, pokud to člověk sám nezažil, je to Dotek.
14.10.2025 10:14:53 | vrbák
Čím dál se také zastavím a ptám se, kam se hnát, když kolem zelené listy válejí se na trávě, ač v plánu měly ve větru ještě vát.. srst spící kočky mne uklidnila, dík...:)
14.10.2025 05:44:37 | Olaf
mě teda právě nic nedojímá,
ale už to křeslo u zubaře vidím i ve snu
jenže nejsou prachy na mou hubu
a objímat bolestí se rozhodně nenechám,
ale ti unavenci srdcem jsou toho objímání určitě schopní,
já radši bolesti vládnu*
13.10.2025 21:58:25 | J's ..