Stíny stromů překračuješ,
tou cestou dál, tím lesem,
lesem kterým nezabloudíš,
po ní si svůj osud nesem.
Pokračuj dál, nezastavuj,
směr si stanov sám,
co čeká tě na konci,
nevíš - jen kráčej po ní dál.
Vyjádření není zrovna ukázkové, není šikovné ukazovat "tou" cestou když jsme o ní ještě nic neřekli. To je teprve činnost básníka přiblížit čtenáři jaká TA cesta je, TEN les, TEN život. Také tím vzniká dojem určité danosti, předurčení a náhle přijde "směr si stanov sám..." Tyhle nedostatky ale celkově básničku nezkazily, její povzbudivý apel účinkuje i tak. Název je správný.
03.08.2019 08:39:44 | Karel Koryntka