Anotace: Jen natáhnout ruku a dotknout se...
Nad ránem
Šli opilými ulicemi
Nevěděli, kde je vpravo a kde vlevo
Kde je nebe a kde peklo
Opírali se sami o sebe a jeden o druhého
A přece procházeli tmou sami
Tichými společníky jim byly jako majáky v bouři
Docela nízké kandelábry
S oprátkami zavěšenými dost vysoko na to
Aby na ně dosáhli
Vesmír ležící u prosklených dveří
Jen natáhnout ruku a dotknout se…
Vzpomínky poletující
V barevném kouři minulosti
Jako chrastící makovice plná drobných zrníček
Se rozsypali
Rozletěli se do světa
Jen vítr je dokáže posbírat a donést zpátky
Na rodnou zem
Kam se vytratil
Ten starý český poutník
Který věděl vše
I to, jací budeme zítra
Jen natáhnout ruku a dotknout se…
Vesmír leží u prosklených dveří, jen je otevřít a vykročit... ráda jsem se zasnila, děkuji, Kate :-))
18.02.2017 14:07:52 | Helen Zaurak
I já děkuji, Helen. :) Děkuji za zastavení a zasnění se. :)
19.02.2017 22:00:32 | Kate3
...když makovičky zrajou...ST* :_D* :-)))))***
16.02.2017 10:51:00 | Frr
Frr: Ano, to je vždy tak... :D Děkuji za komentář. :)
16.02.2017 21:53:14 | Kate3
Líbí se mi ta první strofka ... :)
16.02.2017 08:04:00 | Ragnell
Ragnell: Děkuji moc. Jsem ráda. :)
16.02.2017 21:52:05 | Kate3