Narozená

 

Do zlata sluníčka, co půjde spát

narodila se

růžová holčička

 

Poupě růže bez trnů

studánky třpyt zrcadlem

pro dva úplňky – očička

 

Ozvalo se zámku cvaknutí

do okovů sevřena, do řady zařazena

štítek řádně nalepen

 

Do formy nalita

strachy archetypů

pustili do žíly života daru

 

Železo kuli

dokud je žhavé

do defaultního tvaru

 

  Nesmíš

Chyba

        Narovnej se

Nejsi dost jako

     Nevyčnívej

            Až budeš někdo

Za jedna, za pět

    Toho se boj

                Jsi málo, jsi moc

Ač v světě doma, pouze host

    Nikdy, vždycky

               Chyba

Tak a dost!

 

Po staletích v žaláři

beznaděje, kterou tajně převlékli,

prefix navlékli, leč celou dobu naděje

se jak své antonymum jen tváří

 

Okovy do dáli letí

čísla psaná rudým Centropenem

přišla o svou moc

změnila se v směšné smetí

 

Kde skutečná síla dříme?

ve dvou písmenech – „en“ a „é“

 

Grimasy a hodnocení smyje voda brzy

rozpíjí se jejich rysy, jako inkoust

co nevzal si deštník

když prší radosti slzy

 

Opět jen v růží rouchu objeví se

jak Terminátor v prvním díle

jako ryba na suchu

neví, jak najednou dýchat na vzduchu

 

Jaké překvapení značí

že křídla ptačí

schovaná pod cvičebním úborem

měla celou dobu

 

Opilí ve sky baru pohledem na mraky, nebe

pátrají po smyslu života ve štěstí, slávě

proč nikdo však nehledá sebe?

(nebo už všichni našli, hravě?)

 

Na nejstarší dům pohleďme níž,

smysl ukryt v úrovni parteru totiž

 

V kavárně krásné jak obraz

moře cremy se rozestoupí

a hladina šálku espressa

poprvé odhalí mi – můj odraz