To se jen z nebe do okna spustil déšť

Neboj se, milá, to není válka

jenom teď musím,

tak trochu poznat svět.

Away from Poland, out of France,

across the Channel - there's our chance!

...namísto boje učíme se rozumět.

 

Tak mi to promiň

a ber to třeba tak,

že nad tím nechci zavřít oči.

Zůstat tu, stát,

nad hlavou temnej mrak,

a řekni, kdo se nenamočí?

 

Neboj se, milá, neskáču do neznáma,

vracím se domů,

tou nepropustnou tmou.

Jednou to skončit musí,

poznají kůži husí,

zas budeš moct snít o nás dvou.

 

Tak mi to promiň

a ber to třeba tak,

že nad tím nechci zavřít oči...

 

Neboj se, milá, nikdo tu nestřílí,

jen venku bouří

hrom, co zdola zaduní.

Odolám, ještě chvíli,

když páry blesků sílí,

zadarmo nedám výsluní.

 

Tak mi to promiň

a ber to třeba tak,

že nad tím nechci zavřít oči...

 

Neboj se, milá, nikdo nás nezatopí,

to se jen z nebe

do okna spustil déšť.

Prý, abychom se vzdali

- a za koho nás mají?

Ty, kdo ses zalek', zmiz, tak běž!

 

Říkali - když je bouřka,

nechytej se kovu.

Teď chladí na spánku,

pustit se

- všechno přijde znovu.

 

Neboj se, milá, to není smrt,

když tady ležím

na koberci kostelním.

Když mi teď kolem hlavy

těžké boty dusají.

Neboj se, milá, jenom spím.

 

Tak mi to promiň

a ber to třeba tak,

že neuměl jsem zavřít oči.

Zůstat tu, stát,

nad hlavou temnej mrak,

co mě už nikdy nenamočí.

 

---

 

Neboj se, milý, to není trest,

je to jen most,

tam někam za tebou.

Už tuší snad i oni,

že hlavu sotva skloní,

ta, která jednou byla tvou.

 

Tak mi to promiň

a ber to třeba tak,

že ani já

nad tím nechci zavřít oči.

Zůstat tu, stát,

nad hlavou temnej mrak,

co nás už nikdy nenamočí.