Staré pověsti české -O Bivoji

Anotace: Přebásněná pověst na motivy Aloise Jiráska

Když kníže Krok usnul věčným spánkem
která z dcer stolec převezme však netuší
jaká žena by mohla vládnout Čechám ?
postupně tak počal Kazi, Tetu a Libuši

Nejmladší Libuše ráda chodil do své zahrady
kde zelené stromy šeptaly ve větru
když jednou z rána došla za hradby
ozval se hlahol mužů žádajíc nejmladší sestru

Když Libuše stanula blíže všemu lidu
zřela také Kazi jak hledí na statného potrhance
který dav dav rázem umlčel a přiměl ke klidu
neboť mu na zádech spočinulo tělo kance

,,Jsem Bivoj -syn Sudivoje'' představil se kněžnám
,,Ten kňour ohrožoval naše lesy vůkol hory Kavčí
ač vás dívky od jaktěživa neznám
zabiji kance, na což mé ruce postačí

Statný a odvážný Bivoj ruce své zvednul
kancem vší silou o zem udeřil
až prach létal ke slunci,kde zrudnul
oštěpem pak zvíře bolesti ušetřil

Dav jásal nadšením, zatímco Libuše pokynula
,,Statečný lovče odpočiň a své tělo posilni
od tolika jídla a moku se vůně linula
zatímco statný Bivoj zásoby své si doplní

Nejstarší Kazi zřela na svalnatého Bivoje
až oči jí svítily jako planoucí louč
,,kéž bych se provdala ,sestro moje
jednou bych chtěla svírat jeho náruč''

Tak na královském hradě velkolepá svatba byla
Kazi s Bivojem pod branou kde kančí hlava
hodovalo sw , tančilo , spousty vína vypila
dlouho do noci trvala ta dávna sláva