Bábovičky ze slov

 

Něco málo o předchůdcích poezie tak jak jí známe.

 

Dříve než se lidé naučili psát kvalitní poezii, neříkalo se jejich výtvorům básně.

Říkalo se jim 'Bábovičky ze slov'.

Byly to velice prosté útvary, které zatím ještě neobsahovaly ani náznak poetiky, naopak bývaly poměrně hrubé a necitlivé a jen zřídkakdy dávaly smysl.

Jeden z jejich autorů údajné absenci významu vysvětloval tím, že své bábovičky ze slov uplácává u metanového jezera Lither a právě vzduch v tomto prostředí jej nutí takhle plácat.

Svým dílům říkal metan-fóry.

 

Uplácat (tak se tenkrát tvoření těchto útvarů říkalo) bábovičku ze slov tedy nebylo nijak složité, přesto se mnoho záznamů o těchto nadšených předchůdcích poezie nedochovalo.

Důvodů může být několik.

Jejich autoři byli širokou společností, při nejmenším nepochopeni.

Obecně se hanebně označovali jako ‚Destičkokurviči‘, ‚Slovaničiči‘ a někteří radikálnější osadníci (většinou stavaři, či lovci), je označovali za ‚Bukvice‘ (důvod tohoto označení se historikům zatím nepodařilo objasnit).

Dalším z možných důvodů, proč se této činnosti mnoho lidí nevěnovalo, by mohl být ten, že v tom prostě nikdo neviděl smysl.

Ať už byl ten důvod jakýkoliv, jisté je, že se dochovalo jen velice málo ukázek této rané tvorby.

Přesně řečeno dvě.

 

Toto je jedna z nich:

(volný překlad vyrytých obrázků a fleků od spermatu na hliněné destičce)

 

 

Bábovička ze slov

Ženo

Uplácal:

Slovaničič Pražluťák

 

 

Ženo! ty sem já tam

kopí své bodnout

a ach!

Spěchat já hlad

na ty a ty

statná.

Ach!

 

Ach!