Okvětní plátek růže na zem padá, 
mráz vlásečnice vštípil na hladiny tisíce vod.
Trpký osud bolest vkládá
do živůtku mladého vojáka. 
Schoulená pýcha v koutě svázána, 
pláče a žadoní o milost. 
Tentokrát růženec nespasí tě.
Voják už utrpěl dost. 
Deset střel a jedenáct šrámů
za pouhý jeden den.
Dívenka už ani neví,
zda nebyl to jen sen.
...má to poetiku, drsnej styl a tajemství...;-) líbí se mi..rozluštím možná později.
31.03.2022 17:23:22 | Marten