STVŮRA S DOBRÝM SRDCEM

První věc co spatřím, když se ráno probudím.
Špinavé ruce páchnoucí po shnilé půdě,
špína a krvavé podlitiny za neostříhanými drápy několik týdnů.
Připomínají mi spíš údy hladového dravce,než lidské bytosti,
kterou jsem často nazýván.

Zrůda? Možná, ale je snad vlk, který roztrhá jehně zrůdou proto, že jeho instinkty a hlad po krvi ho přemáhají?

Je snad monstrem kat, jenž vykonal svou práci přesně jak mu byla svěřena?

Mé záměry jsou prosté a neliším se od hladového zvířete, dychtícím cítit teplou tepnu, plnou odměny za uzmutí života, své nebohé kořisti.

Ano, jsem zvíře ovládané pouhopouhými instinkty.
Ano, jsem kat, který dostal rozkaz od vyšší moci, vykonat ohavné činy a brát životy.
Ano, cítím tu nechuť k sobě, ale silnějším pocitem zdá se být touha po smrti….


…po smrti druhých….


Zní vám to snad jako hrůzný obraz, krvavé bestie hluboko pod hranou společnosti?

Kdepak pro mě je to obyčejné ráno.
Ráno, kdy svádím boje se svým svědomím nebo, alespoň se střípky co z něho zbyly.

Ostré břitvy řežou na kusy mou kůru mozkovou, ale nenechte se vyvést z omylu, netrpím, jak byste se snad mylně mohli domnívat.

Skutečné utrpení čeká ty, kdo se střetnou s nelidským tvorem, kterého potkávám v zrcadle a směje se na mě jako bychom snad byli přátelé, avšak nejsme.

Naopak!

Ten podivín s bledou kůži, rozcuchanými, neupravenými vlasy a asi měsíčním strništěm řekl bych je zdá se být mým největším sokem.


Pro Vás,


Podepsána naposledy, Vaše stvůra s dobrým srdcem…