Ó ženo má

Žena má jest
tuze zlá
k smrti mne však
ráda má

Když jsem tenkrát v Prostějově
ležel na márách
za okénkem měla
slzy coby hrách

Ó ženo má vznětlivá
až umřu
kdo Ti zazpívá

Vím bude to brhlíček
ten zná nejmilejší
z mých písniček

Sto dukátů pro pannu
za hubičku po ránu

Taková je žena má
truhly plné zlata má

A já ji tak miloval
pro ni čertu duši dal

Tož až půjdeš z Kolštejna
ne aby ses lekla
když na Tě zavolám
že utekl jsem z pekla