Anotace: ...malá nemocniční parodie na slavný monolog z filmu Jak svět přichází o básníky...
Vrchnosti,
na urologii došla razítkovací barva,
stážové listy zejí prázdnotou
a medici se bouří.
Vrchnosti,
ze sálu sedm se nese strašlivé kvílení,
pacient v narkóze má zlé sny
a anesteziolog sluchátka.
Vrchnosti,
hlavnímu chirurgovi se třesou ruce,
a přece řeže a řeže, až náhle zjistí,
že pitvá a pitvá.
To budou mít zase patologové řeči,
vrchnosti.
Vrchnosti,
dochází nám sálové oděvy
a v nadměrných velikostech
to našim lékařkám nesluší.
Vrchnosti,
ze sálové obuvi máme puchýře na patách,
je tu totiž jen jedna jediná velikost,
Popelčina.
Vrchnosti,
medici jsou rok od roku drzejší,
svěřepě se dožadují naší pozornosti
a nezdraví sestřičky.
My se ale nedáme, vrchnosti,
a razítka jim taky nedáme.
Vrchnosti,
na urologii došla razítkovací barva.
Výborná! :-)) Ráda od Tebe čtu a tato se obzvlášť povedla, řekla bych... tak se budu těšit na příště *.
13.12.2024 21:23:01 | Rozmarýna
Milá Rozmarýnko, moc a moc děkuji :-) Řekla bych, že je to vzájemné, protože já zase moc ráda čtu Tvoje básně.
14.12.2024 06:55:08 | Fractura cordis aperta
...myslím Že Štěpán by měl radost...a nejen on, i já mám, bo klasik byl v tomto případě překonán, řekla bych:-)*
13.12.2024 18:08:42 | cappuccinogirl
Jé, taková chvála...až se červenám. Děkuji
Udělalo mi to velkou radost:-)
14.12.2024 06:57:21 | Fractura cordis aperta