Buran v nároďáku

Anotace: ...

Nedávno jsem šla do divadla zase,
nebylo však ledajaké – bylo drahé jako prase.
Do paměti se mi to celkem vrylo,
však to v nároďáku bylo.

Už jen ta budova, jak je elegantní,
já myslela, že dresscode je netolerantní.
Snobáctví z ní přímo srší.
takže jste v háji, když venku prší.

Dámy v honosných róbách kolem mě chodily,
ale narazily jsme i na nějaké ty debily.
Našla jsem své místo a chtěla si sednout však,
myslela jsem, že mě šálí zrak.

Nedaleko ode mne pán v modrých džínách seděl,
pak poznamenala máti: "Mohl by si vytáhnout ještě brambůrky."
V tom si všímám, že pán na čokoládovou tyčinku v ruce hleděl,
já už omdlévala a lovila v tašce nějaké ty pilulky.


Opona se zvedla a divadlo začalo,
to zvíře vedle si k tomu pepsinu načalo.
V tom největším tichu, kdy herci přestali křičet,
jsem ji vedle sebe slyšela dost nahlas syčet.

O pauze si říkám, že nic horšího není,
psychická příprava na druhou část započala bez prodlení.
Hned po pauze započalo moje klení,
přišlo to naprosto otřesné zjevení.

Špičkoví herci národa našeho,
jen pán vedle radši čumí na video.
Dost na tom, že jeho paní s dcerou spolu pořád mluvily,
všechny okolo celou dobu dráždily.

Já už dávno vím, že někteří Češi úroveň nemají,
vždyť i v Nároďáku jako burani se chovají.
Nemůže se mi nikdo divit, že mě to sralo.
tohle není žádná fikce, tohle se opravdu stalo.