Anotace: Čas od času i nacházíme.
Hledala jsem Tě ve snu,
již zase.
Ptala jsem se lidí,
kde Tě najdu.
Řekli mi, že ve vodě.
Přeplavala jsem oceán,
vypila potok, topila se,
ale tys tam nebyl.
Ptala jsem se andělů,
kde se nacházíš.
Řekli mi, že v zemi, v rostlinách.
Prošla jsem krajinou na konec světa.
Dotýkala se každého květu,
ale nenašla jsem Tě.
Obrátila jsem se k nebi, k bohu, zoufalá.
Prosila jsem: ,,Bože, přeci musí existovat, doveď mě k němu."
Slunce prozářilo nebe a Bůh mi odpověděl.
,,Najdeš ho v krajině Vědomosti. V meditaci, v přítomném okamžiku."
A já Tě ucítila. Jsi všude.
Jsi v každém mém nádechu, v rozbřesku slunce, v tlukotu mého srdce, v každé vteřině. V mé duši, v mé vědomosti.
Má to cit a naléhavost. Velice sugestivní báseň o hledání. A proto si myslím, že je škoda, že se to i tak jmenuje. Název nemusí být totožný s obsahem, aby hned naznačil o čem to je. Já básně neumím, ale tohle bych nazval třeba: "Dvakrát do stejné vody nevstoupíš",nebo podobně. Každopádně Lorelai je teď můj oblíbený autor. Děkuju za zážitek.
25.03.2017 21:22:30 | Petrlesna