Nenávidím tu moc, kterou nade mnou máš.
Stačí ti kývnou a říct mi - Dáš?
A hlava, tebou tak poblouzněná
dá povel tělu a to hned sténá
A křičí vší silou - jdi za ním, běž!
Nevysvětlím mu, že je to lež.
Že toho týpka nezajímá snad
Že by mě mohl zkusit rozesmát
Že když mě odhodí, tak pláču
Že nejsem automat, kde si koupí sváču
Jen když má hlad
Automaty, svačiny... ať žaludek ho za to zabolí... Moc se mu to líbilo...
04.03.2025 21:20:33 | karolinakarol
Zajímavě poskládané verše. Zaujalo.
04.03.2025 11:53:37 | šerý
Díky za komentář... Zapisuju je tak, jak tryskají odněkud zevnitř - literární teoretik by asi nebyl bůhvíjak dojatý pečlivou formou.
04.03.2025 20:49:58 | Mea
To nemá chybu.
04.03.2025 08:42:44 | Červenovlaska
Děkuji za reakci, pochvala potěší, ale souhlasit nemohu - výtvory bez chyb nejsou výsadou lidství...
04.03.2025 20:57:19 | Mea