Předrozchodová

Jsme manželé bez slibů
a rodiče bez dětí,
a máme vztah na blízko
ve dvou různejch postelích.

*Budeš u mě dneska spát? Já bych tě chtěl vidět.*

Po jedenácti letech,
mi tohle zpravidla jednou tejdně řekneš,
a když se zrovna nenasereš,
přesunem to na zejtřek.

Chtěl bys, abych s tebou bydlela?
Já to řikam už po stý fakt nerada...

Ale co bych v tom tvym paneláku celý dny dělala?

Já chci totiž zahradu. A chci i dům.
Vlastně toho chci fakt málo,
ale jestli je to moc...

Tak dobře, ještě jednu noc.

Jenže než se vůbec zešeří,
seš hotovej s večeří,
a tak si to na truc udělam
tvojí sprchovou hlavicí.

Jó, to nový fáro,
to za ty peníze fakt stálo!
Škoda jen, že vždycky v jednu ráno
neslyšim nic víc, než ticho.

A tikot-

těch hodinek cos mi koupil,
pamatuješ?
Ty zlatý. I když zlatou nenosim.
Víš.. Já se tě o nic takovýho neprosim.

A když jsem řikala, že děti nechci,
a to NIKDY!
Tak nám bylo šestnáct...
a brali jsme metamfetaminy.

Víš.. Já jsem se změnila.
Tak moc, že bych ti ty děti klidně i rodila!
Ale ty si pořád ty,
a já vim že každá strana má dvě mince,
ale ty chutnáš pořád po vanilce,
a tu já vážně nerada...

Né, že bych snad nebyla na sladký!
Jen ty tvoje řeči přesladký,
jsou pořád jenom řečma,
a muj život mezitim...

Břečka.

Jasný, žereš když jsem takhle mokrá,
ale nikdys neřek víc, než že jsem dobrá..
Beru si to osobně. Nebo ne?

Pojďme si dát snídani.
Platíš,
a já děkuji.