Navždy

Hřbitov plný snaživců,

kteří tupě věřili shluku písmen

NAVŽD*.

Jejich sklenice nadějí

přetekly přes svůj okraj či se nikdy nenaplnily?

Vidím jejich hlasy a slyšim jejich výraz duše.

Jejich duší, které jsou malé stejně jako nenávist Ježíše.

Sebevražedné objetí,

jež jsi mi nabídl,

lásku naši zpečetí

či roztřístí na prach?

Neštěstím protkané životy šťastlivců,

žijících z momentu na moment.

Špičky útesů obývajících spodinou společnosti

úspěšní škrábající se z rokle ven.

Maminka mi říkávala musíš uspět!

Jak uspět, když už neúspěšná jsem?

Můžu uspět v neúspěchu?