Anotace: O zčernalém světě
Mračivá opona
bezcitně zatáhla
zářivě modré nebe
a vítr psychopat
přifoukal tíživost
ze všech stran
Strach v malých semínkách
napadal na hlavy
okolo tebe
jakoby ďábel sám
všem živým nevinným
duše vzal
Chtěl ses probudit, ale nešlo to.
Viděl jsi těla bez tváří. Stála v řadě za sebou a čekala na cizí hlas. Hrozila se smrti a neviděla, jak se přitom pomalu noří do houstnoucí tmy. Hlas je prosil a nabádal, aby vyměnila svá tlukoucí srdce za pérka na klíček. A tak se také stalo.
Kdy dostaneme náš klíček? ptala se pak překvapeně těla. Hlas mlčel a zdálo se, že se někde v dáli směje.
V té chvíli začal ze semínek strachu růst děs.
Chtěl ses konečně probudit, ale zjistil jsi, že nespíš. V tvém těle se právě rozvrčelo natažené pérko.
strach roste jenom tam, kam růst mu dovolíme
je jako protipól, k tomu - co chcem´, co víme
je jako hranice, aby se ukázalo
kam vlastně chceme jít, aby v nás dobro zrálo :)**
01.05.2025 21:05:49 | šuměnka
No zatraceně... tohle nezvládnu přečíst víckrát, než jednou... fakt mám z toho hodně stísněnej pocit... což svědčí mimo jiné i o tom, že umíš velice dobře psát... a tvé řádky...osloví...
20.06.2024 23:49:43 | cappuccinogirl