Osud a let...

 

Je krásně a příroda voní

usedám do kokpitu až za ní

vidím jen hlavu

má hezký tvar

i leteckou kuklu :)

 

Naposledy jsem

okolo sebe pohlédl

myšlenku ujasnil

své ženě pokynul

z kokpitu vyhlédl...

 

Vystoupila,

"Copak Stefánku?"

pravila...

Mám slzy na krajíčku

požádal jsem

o náhradní rukavice.

S úsměvem odběhla.

Láska milá

do stínu

hangáru...

 

V tu chvíli jsem přidal plyn

motor zaburácel

letadlo ožilo

já odstartoval

letělo...

 

Z hangáru vyběhla,

ale dál běžet nemohla...

Oči ji zradily

slzami se zalily...

Ví to... Ví...

Její Stefan

se nikdy nevrátí...

 

Země se rychle blížila

jen má žena

v myšlenkách by

la...

 

---

 

Dopsal a podíval se na fotku

- jeho žena - anděl...

A Stefan náhle - zemřel...

 

---

 

Kdo ví, kolik životů

budou muset prožít

než vypudí samotu

z jejich vlastních srdcí

 

Kdo

ví

.