Antabus

Con caňa. 

Spokojit se.
Chlapi, co chodí do divadla přece neexistuji.

Když tam sedím a stydím se.
Závidím chemii sousedního stolu.
Chci běžet za ním.
Dybych Vás posadila mezi sebe nerozuměli by jste si.
To je prostě takovej druh lidi.

 

Nechápeš to.
Rozumíš si s každým
Jsi jako lidskej sliz, co se umí přetvorit.
I v domnělý obraz toho, co prej nechci, ale potřebuju.

 

Vytváříš malý začarovaný kruh.
A mně se z něj vždycky chce zvracet.
Jen vracím se.
Jsi jako antabus.
Když toužím po pořádně drahým chlastu.

 

Servíruješ mi malou slabou lásku.
Já sice říkám, že láska je dohoda.
Láska je kompromis.
Pro lásku se rozhodneš.
Chceš, abych překročila tu hranici.

 

Prostě jen proto, že to chceš.
Ani mě nemiluješ.
Nevíš, kdo sem.
To, co vidíš, je zlomek.

 

Kde je ten zbytek.
Zbytek.
To duševno.
Není komu ho dál ukazovat.
A ty vidíš jen ten zlomek.
Sám nemáš ani deko.

 

Jenže tobě to stačí....

 

Potřebuju intelektuálno.
Degraduju se.
Degraduju se.

 

Jsem hodnej kluk chytrej.
Přece.
Spokoj se.
Spokoj se.

 

Chlapi, co čtou to samé, co ty, neexistujou.

 

Bez duše.
Bez duše.
Budu taky bez duše.
Jen suše mluvít o časech velkého intelektuálna, které vlastně už není.

 

Jen sama, jen sama.
Na gauči koukat na telku.
Mužu přece i sama.
Jíst jidlo doma sama.
Je sebeláska.
Podle tebe je to smutný.

 

Jen hlodáš pochybnosti.
Jen sama, budeš sama
Spokoj se. Spokoj se.
Bez lásky.
Se mnou.
Manipuluješ mnou.

 

Pomalu hnij s uměle vytvořenou reklamou na OCD.
Nesmíš, nesmíš.
No tak si to přece vezmi.

 

Nabízí se to samo.
Samo.
Sama.
Nebudeš sama.

 

Budeš bez duše.
Jako on.

 

Kde všichni ty oduševnělí muži jsou.
Vím, co je to něha.
A takhle nevypadá.
Vím, co je to vášeň.
A takhle nevypadá.
Vím, co je to láska..

 

Budu si to pamatovat navždycky.
Držím zuby, nehty.

 

I JUST NEED A HERO.
Nechci prince Krasoňe.