Prstýnky

Nekonečný obzor dlí v azurovém ránu

nitky pavučin se třpytí v oknech hor

lůno země tam voní po šafránu

v lesích tam zpívá malinový chór.

Očima hladím kraj potoků a říček

nad krásou přírodní ani nedýchám

ústa se třesou v slzách od písniček

jak smutné když člověk životem jde sám.

Zestárlé ruce hladí léta stromů

vzpomínky zaletí kde jsme se poznali

po cestě zármutku jdu s pláčem domů

vdlaních mám prstýnky které mi zůstaly...

Sidy 2016