Obracím list

Myšlenka má obrací list,
stránku po stránce bloudí v paměti –
jen pro ty oči,
v nichž jsem se potila,
jen pro tu vzpomínku,
kde jsem se usmála.

V duši, hluboko,
bolest uvězněná,
v okovech svázaná.
Jen ji vypustit.
Jen dovolit jí procitnout –
kapku po kapce ronit
pot, krev i slzu.

Ze zármutku?
Ze soucitu?
Kdo ví…

Ztracená, slepá –
chodím, běhám, spím.
Svůj hlad krmím
v horách,
na cestách.

Jen poutník,
jen pozorovatel.
Jen ztracená duše,
jen pro ten dnešní den…