Šance odejít

Toho dne, kdy na posteli leží,
tajemstvím překypuje a prosí;
ty, jenž mne slyšíš… odpověz,
ty, jenž mne vidíš… vylez.

Na severu bouře je,
pospěš si do náruče teplé.

Na jihu slunce praží,
už jen jeden krok stačí.

Východ je zamčený…
na dva západy…

Tolik možností,
všechny chodbou šílenství.

Pak už jen vysvobození,
hříšné hřiště,
plné ratolestí…
nezapomeň – na ty živé.

Všechny si hrají,
všichni je pozorují,

jen já váhám,
kam mám jít.

Slunce vychází
a já zapadám…

do útrob lidského bytí;
věř, že On tě vidí!