R+J 2025

Začátečník Romeo, pod balkónem naslouchá,
je rozechvělý toužením a ve sladkých mrákotách.
Jeviště se přestaví a hned jsou na márách,
láska za hrob nebyl plán, spíše chyba nemalá.

Shakespeare zřejmě záviděl, jak Bandello zvládá psát,
možná čistě prozaicky, inspiraci postrádal.
Tak náš příběh použil a až na prkna dotáh jej,
škodu na té věci má, kdo nedočká celý děj.

Snili jsme o sobě, když snění bylo ještě in,
to jaká byla skutečnost, ať zahalí tajemství.
K čemu zlaté sousoší, my raději jsme chtěli žít,
jeden vzorek vlaštovčí jaro nedělá, vždyť víš.

V malých dávkách neškodí, nám údajně žádný jed,
postačilo protentokrát, depeši obdržet hned.
Mercucio odskáče stigma přátel hrdinů,
co hlavní role hrávají, sám zůstane ve stínu.

Pokročilý Romeo pod balkón si nestoupá,
a není tak otrávený, ze všeho jak po houbách.
Obezřetný zůstává, nechce zas skončit v Mantově,
než přesívat zrno, hrách šel hákovat v montovně.

-Jůlie,
zvrat osudu nám v drahách stál,
o nás dvou, psal už kdejaký pohádkář.
Teď poslouchej, hrají song náš,
za oponou dní jen svou vůni oblékáš.
Jůlie.-

Srdce zmírá a pláče...