Příteli

Někdy - a většinou za tiché, klidné noci

zachytím myšlenky, co dávají mi pocit,

že čas se nepohnul a ty tu stále jsi.

Jiní jen proběhli jak zatoulaní psi.

Už dávno sklidila jsem poloprázdné misky,

též jsem si zpod kůže vyndala všechny třísky

z polínek emocí, co shořela jak papír.

Tu hrstku popela však potřebuji zapít.

Vím, že zas uvaříš dva velké hrnky čaje

a pak v nich naleznem všechny své jinotaje, 

však máš svou královnu a já mám svého krále. 

A to nás spojuje i dělí neustále.