Kamenná hora

Žiji na kamenné hoře,
mé kroky mě ale dovedly do údolí,
mé oči spatřily svěží louky
s poletujícím hmyzem
s vyhřátým kvítím
mezi jehož lístky se proplétají sluneční paprsky
a vítr lehce kývá s jejich smějícími se obličejíky.

Ale já se vracím pokaždé zpět, kde dusí mě změť
kamenů
padám na kolena
a cestou sedřela jsem půlku těla.

Navždy budu na pomezí,
bojovat pro své chvíle na loukách
a na večer se vždy vracet do míst chladných.

Navždy budu na pomezí,
kdy vítaná jsem na loukách,
ale ve skutečnosti patřím na úbočí.

- když tu pro tebe někdo vždy drží otevřené dveře