Někde v tvé hlavě je místo, kam jsem něco ukryl

Někde v tvé hlavě, milý čtenáři,
je místo, kam jsem něco ukryl,
aniž bys to postřehl.
Až jednou narazíš na vzpomínku,
ve které bude mnoho figurín
bez tváře s jedním okem
a nekonečně dlouhý stůl, nelekej se.
Všechno má svůj důvod.
Na konci toho stolu něco je.
Ale pamatuj, až budeš procházet
mezi zástupy figurín,
příliš si je neprohlížej,
aby se ze vzpomínky
nestala noční můra.
Jestliže uspěješ a vezmeš si
onen předmět z konce stolu,
nos ho u sebe pokaždé,
když budou dny usínat
a světla tančit na hladině vody,
když zahlédneš padající hvězdu
nebo zázraky na světě.
Drž ho, i kdyby se měl vesmír rozplynout.
Hlídej ho a opatruj.
A předávej ho dál.
Možná se teď ptáš, milý čtenáři, co to je.
Na to ale budeš muset přijít sám.
Odpověď čeká na konci
nekonečně dlouhého stolu
uprostřed zástupů figurín s jedním okem
v tvém nitru.