Mlčení

Aru, načítala a hodilo mě to k řece, kde chodím na posed. Je to tam takové divoké, rostou v páse obrovské staré keře a kvetou malými bílými kvítky. Divočáci z nich mají tunel, procházela po nich vnitřkem. A když se stmívá a fouká vítr, tak sněží, řeka šumí, je to balzám na duši, až na sršány, co mi tam furt staví ty svý mini hnízda, naposledy tři. Mi v tom textu naskočilo ač řeka klidem běží, prochází se tíseň. Tak nějak to někdy cítím i já, celkově hezký, neotřelý text, s tím zamyšlením na konci...a tak zdravím. :o)

31.05.2023 11:19:38 | Philogyny