Šepot

Do hebké trávy tělo spočinulo
a myšlenky se natahují
do světa dálek, ochutnat
alespoň na špičku
z jeho nesmírných pohárků a
nechat se poznat na cestách do jeho zákoutí odlehlých -
místními...

A tak -
daleké hory
na obzoru volají
svá a tisíce jiných
jmen, protože jméno
je jako příběh.

Podvečerní vítr
ševelí v korunách a
nehybná lípa se usmívá
pod tíhou své lásky
k světu.

Ti lidé, tam nahoře
nade mnou, na kopci
O čem spolu mluví?
O lžích,které řekli sobě i jiným?
O lžích, které se stali pravdou?

Ten třpytivý záblesk je
odražený svit křídel
Ikarových.
Vystavěné hradby mlčení
na sever i na jih.
Vnímáš, tedy jsi -
podobu svítání
jen to máme společného se sny.
Jen šepot na prahu večera,
                                        nic víc.