Ptáš se mě, co hledám?
Únik. Odsud. Z různých míst.
Před strachem, samotou, prázdnem.
Před tím, že nedělám, co bych chtěla,
z čeho bych měla hřejivou radost.
Že prodávám své dny... smích.
Hledám dech v úžlabí strání
ve smrkovém kolébání
mezi stromy chomáče dlouhé trávy
bublavý potok a Vlčí propast
zvlněnou dálku Mléčné dráhy
protilehlý čas
vítr když hraje si
že tu
že tam
do končin a ještě mnohem dál__


.jpg)
P.S. Obrázky jsou z minulého týdne... ten spodní ze včerejšího podvečera.
20.12.2025 13:02:23 blues
Že tu, je nádherná, hodně hřejivá. Úžasná spojení slov zdá se, že jimi maluješ jen tak lehce do ovzduší. Jsi moudrá, zkušená, znáš hranice svých sil. Spousta lidí nedělala jen to, co by jim přinášelo radost. Ani já. Styl tvého psaní mně v těchto pozdějších tvých básní připomíná Paulo Coelho.
Jako bych četl jeho: „Neschopnost rozhodnou se je bolestí ze všech největší.“
20.12.2025 15:53:26 Helen Mum
S pokorou děkuji, milý Blues, nezasloužím si však Tvůj komentář... přesto, mám velkou radost! :-))
14.04.2025 10:57:26 cappuccinogirl
...že tu
jsem mohla být
a s tebou
prožít
procítit...
děkuji za vzácnou chvíli*
13.04.2025 03:34:17 Iva Husárková
Helenko, moc Tě obdivuji! * souzním. objímám Tě pro krásný den! :-))***
13.04.2025 00:36:08 Vivien
Jak ti rozumím milá Helen. A že tu - není čas na hrdinství. Můj život, můj den, můj okamžik.
12.04.2025 15:00:19 šerý
Vlastně objejvovat je stejným smyslem, jak chuť. Stále nás to láká a svádí. Pěkné verše nadívané myšlenkou a pěkné obrázky s právě se po zimě protahujícím jarem.
Rád jsem si pobral*