Kde dupou zajíci
Kde dupou zajíci
Ten den jsme opustili svoje samoty,
loudali se stezkou,
praskajícím houštím,
tam, kde dupou zajíci.
Ptáci za letu chytali mušky a cvrlikali,
tráva ukrajovala slunci svit,
pestrobarevný neklid v ostrůvcích přítmí
s tisíci drobnými střety,
drsná, nestrojená krása, přirozenost.
V mechu se ztrácely naše kroky
jako by země je chtěla utišit,
a dech se mísil s vůní hlíny,
vlhké a staré jako vzpomínky.
Tiše jsme postáli u potoka s písčitými břehy,
pak cesta strměla,
šaty na mokrém těle se lepily s kůží,
být tak chvíli hadem, hady,
jen klouzat a být...
Znenáhla, kraj rozsvítily žluté klasy a země
splynula v azuru s oblaky.
V tichu hlubším než všechna ticha, před námi
rozlehlý svět se rozprostřel...
Poslední tipující: Iva Husárková, Ondra, Psavec, narra peregrini, Kan, jitoush, houba, mkinka, Jiří I.Zahradník
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk05.04.2026 02:11:13 Iva Husárková
zhluboka se nadechnout a v té kráse najít ticho, které přeruší jen šum potoka... *** skvostná... :-))***
04.04.2026 23:02:02 šerý
Kde dupe jarem zajíc, tam jarních kvítků krajíc. A vůně včelám hlavu poplete, zpěv ptáčků dá si repete.
Mám rád tvoji pečlivě propracovanou poezii. Rád jsem si u tebe pobral*
04.04.2026 22:45:16 narra peregrini
to je nádhera, a tys tak laskavá, že si nás vzala s sebou :)) takový příval energie skrze Tvé verše. Krása, až mé srdce jásá ***
04.04.2026 20:29:23 jitoush
Helenko,Tvé verše se dotkly něčím,co vždy vycítím z Tvých slov....něco mihotavě jemného.....co netřeba vyslovovat.....to jen zachvění.....také jsem dnes našla venku tolik "pokladů".....Ji./úsměv/
