Na hradě

          Na hradě Hauenštejn

          za oknem mřížovaným

          silueta dámy v černém šatu

          pláčem tvář zkropená

          z jejích rukou

          růže padá

          dolů z okna

          k nohám kata

          mám vzpomínku mlhavou

          v minulém životě

          byla jsem tou dámou

          proklatou

          zvedni tu růži