Lůžka z citů

 

Hustá tma už do zahrady sahá

hýčká tvé kypré svůdné rty

pojď ke mě moje lásko drahá

sundej ten pláštík samoty.

 

Noc upletla nám lůžko z citů

zábrany všechny odhoď pryč

naše jména vypálila do nefritů

v hlubině temné koupala svůj chtíč.

 

V šeru se leskne ze slonoviny kůže

hebká

jak sametový prach

kladu ti mezi stehna vonné růže

a šeptám lásko 

neměj strach.

 

Spojené křivky v něžnostech bloudí

z rukou už nepustím omamný klín

horká krev v tělech jak láva proudí

a měsíc?

Pozoruje náš kmitající stín...

 

 

 

Ze sb.Projdi se mnou 2008