Anotace: Když nad loukou kreslí duha a v podvečer jsme zase sami, -pak i za svítání. A kdyby...
Když nad loukou kreslí duha
a v podvečer jsme zase sami,
-pak i za svítání.
A kdyby anděl vstal z popela,
kdyby smuteční hudba dozněla,
-nic se nezmění.
Čas touhu neměří a slavík křídla nemá,
pustá bílá krajina
-je pořád němá
Když srdce ztratí dar žít,
hadrová panenka přestane brečet.
- já začínám křičet.
Když barvu ztratí tvá pleť,
nebudu lhát.
Když teplo ztratí tvé ruce
začnu se bát.
Otevřu obálku do krajiny mraků,
zavřu oči a uslyším tvůj hlas
-ne to vše nezahojil čas.
Bylo to klišé, a čas se vleče
-jinak než by měl,
jako by skřípot houslí nedozněl.
Ten posun je znát...A to je jedna z věcí, proč je škoda staré věci smazat.
Každý nějak začíná...
i škola je od první třídy a né od páté...
a najednou od půl deváté,
se vytratila slova,
tak jako osvětlený film,
ztrácí paměť na fotky,
a i když vyvoláš ho znova,
sotva spatříš starý jilm,
jen srkneš z láhve od griotky.
20.02.2014 23:16:45 | Robin Marnolli